Srdečně Vás zvu na výstavu, kterou kurátoruji.
Fromage
2. 8. 2022 – 30. 8. 2022
ZAHÁJENÍ: 2. 8. od 17:00
Výstavu je možné navštívit vždy od úterý do neděle mezi 10. a 17. hodinou.
Dominik Adamec | Oskar Hořánek
Kostel Zvěstování Panny Marie v Chebu
Úvodem
fromAGE: Dominik Adamec nerozlišuje tolik mezi galeriemi a muzei a jeho hlavním předmětem zájmu je příroda. Snaží se proniknout do jejích buněčných struktur, soustav krystalů a dalších jejích tajemství včetně člověka samotného. Sochařsky zpracovává morfologii země i života, přičemž mu k tomu není cizí ani věda, ani filosofie, ani teologie či pouhé dobové báchorky o různých mutantech a dalších podivných stvořeních. Poznatky ze všech těchto oblastí potom ve svých dílech kombinuje. Divák, co jeho díla vnímá, může mít pocit, že je vyslán na jakousi výpravu po stopách evolučního vývoje a toho, jak člověk k životu na Zemi v různých dobách (ages) přistupoval. Navíc Dominik dokáže v jednotlivých epizodách ve vývoji života a tvarování Země objevit charakteristiky, které se opakovaně objevují napříč civilizacemi, věky i oblastmi vědění, takže jsou pro morfologii života i Země pravděpodobně opravdu podstatné. Díky tomu pak jeho sochy připomínají ve stejnou chvíli jak totemy, tak třeba šroubovice DNA. Z věd se Dominik nejvíce zajímá o genetiku, a tak jeho sochy lze číst nejen směrem do minulosti, ale i do budoucnosti. Jsou jakousi analytickou predikcí či kreativní věštbou o budoucím životě na Zemi.
FROMage: S fascinací nad evolucí pak může jít ruku v ruce i vznešenost. Jedinec, který se do tajemství přírody ponoří, je pohlcen svojí pomíjivostí. Uvědomí si, že celý jeho život je ani ne jednou vteřinou ve vývoji země. Jeho tělesnost je součástí objektů, které jsou tak velké, že na ně nebude moci celistvě nahlédnout, i když si jich bude vědom. A naopak předměty, na které dotyčný nahlíží zcela běžně, se zas skládají ze součástek tak malých, že k nim rovněž nemá běžný přístup. Příroda, která ho obklopuje, která je mu všední, se mu při odhalení všelijakých poznatků může stát velmi snadno přírodou nevstřebatelnou, přírodou cizí. Oskar Hořánek v posledních letech opakovaně zpracovával téma, ve kterém se zabýval právě hledáním vlastního místa ve světě (from). Např. v letech 2016-2017 maloval zákoutí svého pokoje, kde však přetrvávala přítomnost různých ať už viditelných nebo neviditelných hrůz, takže docházelo k narušení bezpečí domova. Posléze ale zdi pokoje opustil a dnes téma zpracovává čistě symbolicky. Posledně se jednalo o soubor masivních krbů, brutalistních stavebních kompozic, u kterých divák rychle přijde o jistotu, že sleduje nějaký konkrétní objekt. Je to zobrazení masy a spíše symbolizuje obecně hmotu, se kterou člověk dnes a denně přichází do kontaktu a třeba se ji snaží i osvojit. Je to hmota vznešená, z níž má člověk závrať, ale která zároveň vyzývá k dalšímu objevování, stejně jako právě příroda. Ne že by divák pak díky této mase nějaké své místo skutečně nalezl. Avšak díky její popelavosti a původní inspiraci – krbům – už divák bude ono místo hledat pravděpodobně s vědomím a respektem, že sám v tom celém světě byl a zase bude prachem.
FROMAGE: Výstava navádí k úvahám nad dnes častým tématem, kdy je informace ještě užitečnou znalostí, a kdy už je pouhým balastem, byť třeba zajímavým. Na jedné straně jsou totiž Dominikovy sochy, jejichž forma se odvíjí od poznatků z různých dob. Na straně druhé jsou Oskarovy malby, co symbolizují jakousi masu, se kterou člověk dnes a denně zápolí, přičemž tato masa skrze další a další informace o světě ještě více nabývá na objemu a síle. Vezme-li se třeba obyčejný sýr (fromage), tak Dominik by byl pravděpodobně fascinován objevem cedníku s datací 5 000 let př. n. l., který sloužil k výrobě sýra. Pro Oskara by to byla informace jistě též zajímavá, ale zbytečná, protože nijak neovlivní rozhodování, jaký sýr má zakoupit. A důležitým tématem výstavy je též opakování, o čemž vypovídá i samotné místo, kde se výstava koná. Kostel Zvěstování Panny Marie v Chebu není kostelem jednoho slohu. Sám výstavní prostor je tedy příkladem, jak různorodá věc může být, i když opakovaně slouží stejným účelům. Opakování je osvědčený princip již od pravěku. Opakování zdaleka není jen způsob, jak si něco zapamatovat. Opakování danou záležitost intenzifikuje – Oskarovy obrazy jsou o to intenzivnější, čím více jich člověk kolem sebe má. Opakování prohlubuje kontext dané skutečnosti – Dominikovy sochy propojují u daného tématu různé dobové přístupy. A nakonec, opakování umožňuje danou záležitost pochopit a sdílet, ne snad teoreticky, ale na univerzální úrovni skrze smysly a emoce, protože iniciuje rytmus. S opakováním souvisí veškerá umělecká tvorba, jelikož právě z rytmu vznikl v pravěku tanec, posléze rituál. Opakování je pak patrné i v přírodě skrze nejrůznější symetrie a opakovaně používané látky. A ostatně opakování ustanovuje člověka, protože je tím, co činí nejčastěji.
Kostel Zvěstování Panny Marie – Františkánské náměstí, Cheb