Srdečně Vás zvu na výstavu ve spolupráci s Galerií Petr Novotný.
Přespolní sonáty
31. 8. 2022 – 1. 10. 2022
ZAHÁJENÍ: 31. 8. od 18:00
Tomáš Žemla
Galerie Petr Novotný
Úvodem
Výstava Přespolní sonáty představuje stručnou retrospektivu malbami malíře a grafika Tomáše Žemly (*1984), autora, který je čím dál výraznější na české umělecké scéně. O Tomášově působení v tuzemských galeriích je přitom možné hovořit jako o návratu domů, protože namísto vystavování u nás a na Slovensku zvolil v minulých deseti letech mezinárodní cestu. Než tedy začal figurovat ve středu Evropy, podílel se na akcích od Kanady po Japonsko, kromě samostatných výstav má za sebou přes dvacet mezinárodních bienále a získal stipendium od Pollock Krasner Foundation.
Mezinárodní rozhled je u Tomáše patrný i v tvorbě. Coby inspirace mu jsou nejblíže americký minimalismus (Agnes Martin, Robert Ryman) a evropský surrealismus (Joán Miró, Paul Klee). Z Asie je to zas umělec Lee Ufan. Z východu ale Tomáš obohacuje svůj tvůrčí proces obecně o přesnost a meditaci.
Tomáš kreslí jemným štětcem tisíce čárek poctivě jednu po druhé. Jednotlivé jejich vrstvy nechává prolínat, až vznikají jakési barevné skladby. A pokračuje, dokud se nezjeví rezonující a rozptýlená přírodní scenérie. Byť tvorba pomocí čárek je v umění poměrně častý způsob jak něco ztvárnit (např. šrafování), Tomášovo pojetí je natolik jedinečné, že obstojí i při pohledu za oceán.
Chtělo by se napsat, že Tomášovy obrazy zobrazují pole. Tomáš mezi poli žije (trnavská zemědělská oblast), pochází z farmářské rodiny a horizont polní krajiny protíná většinu jeho obrazů. Avšak Tomášova díla pokračují přes pole dál, až se rozptylují v abstraktním rytmickém sledu tónů. Hudebnost k nim patří stejně tak jako vůně a hrubost půdy, přičemž pro Tomáše jsou malby ve výsledku více abstrakcemi a méně poli.
Název výstavy Přespolní sonáty je zvolen právě jako zdůraznění hudebnosti Tomášových obrazů. Sonáta je hudebním útvarem pro sólistu, kterým Tomáš nepochybně je (není součástí žádné umělecké skupiny či kolektivu vzešlého ze školy). A forma a stavba sonáty připomíná vrstevnatou stavbu Tomášových děl. Na příklad první věta se u sonáty nazývá allegro a je svižná. U Tomášových především novějších děl ji lze naleznout v podobě spodní (první) vrstvy, která je namísto čárek někdy jen rychle vytečkovaná, či to jsou dokonce celistvé barevné plochy. Allegro má pak úlohu představit hlavní téma sonáty a stejně tak spodní vrstva v obraze určuje jeho celkový charakter. Obecně s hudbou mají ale Tomášovy malby vícero podobností. Stejně jako hudba nejsou nutně zobrazivé. Soustavy jednotlivých čárek lze vnímat jako notovou partituru. A rozostřenost výjevu se zas pozvolna nalézá a ztrácí podobně jako jakákoli melodie.
Závěrem je potřeba dodat, že s Tomášem nejsou spojeny jen čárky. Neustále hledá, kudy svoji práci posunout dál a ku pomoci mu je i grafická a objektová tvorba. Čárky jsou tedy jakýsi precizovaný koncert, ale mimo to Tomáš podniká nejrůznější nové experimenty. V poslední době jsou to opět pokusy s papírem (první podnikal už v roce 2018), při kterých si vyrábí vlastní listy a využívá je nikoli na psaní ale jako sochařskou hmotu. Tvaruje papír za různé vlhkosti nebo ho pojí s dalšími materiály. Podniká s ním desítky pokusů. A nechává tak vzniknout další své přespolní sonátě, avšak v rámci které tentokrát pracuje s papírem, zaznamenává paměť přírody a činí sonátu hmatatelnou.
Galerie Petr Novotný, Heřmanova 35, Praha – Holešovice