Srdečně Vás zvu na výstavu, kterou kurátoruji.
Nebetón
17.10. 2019 – 23. 11. 2019
ZAHÁJENÍ: 17. 10. od 18:30
Igor Grimmich, Petr Holub, Karel Jerie, Irena Křivánková, MICL, Lukáš Miffek
Galerie Kotelna
odkaz na událost
Úvodem
Zataženo, betonová šeď a skepse. Nebetón, jemuž slunko i radost jsou cizí. Ještěže z vystavených děl se zdá, že jaro už je za dveřmi… V tomto případě zdání bohužel klame, určitě zas budou „blátivé Vánoce“, nicméně díla vystavujících nehibernují, a naopak skutečně překypují životem. Dokáží zaujmout a pohnout s kýmkoli, kdo se na ně podívá. Zdrojem takových schopností jsou tři atributy, které rezonují napříč výstavou. Prvním je rozmanitost, druhým je nadhled a posledním je lidskost.
Rozmanitost. Výstava není zarámovaná obvyklým způsobem, nějakou technikou, námětem nebo snad biografickou vazbou. Nokturna Křivánkové ani zdaleka nejsou „natvrdlé“ na rozdíl od obrazů několika vystavujících ze stejnojmenné skupiny a křivky Miffkových robotů nejsou tak ladné jako křivky Holubových soch. Jednotícím prvkem se tedy stala paradoxně právě sama rozmanitost. Nejlépe to ilustruje barevná škála. Přestože každý z vystavujících má svoji paletu, celkově všechna díla vábí oči diváka. Barvy dílům předplácí první vteřiny pozornosti a posléze odemykají diváku dveře do říše souvislostí. Barvy doslova zabraňují černobílému vidění světa, vyzývají ke kontemplaci a umožňují nahlédnout za obzor metafor.
Nadhled. Atribut, který je potřeba, aby se člověk v barevném světě neztratil. Vystavující jej mají, a také se to v dílech projevuje. Nadhled totiž umožňuje postavit se problémům s rozvahou. Díla tak zbytečně nekřičí, nestojí za nimi něčí afekt. Naopak jsou v nich patrné pečlivě vykřesané nápady, které se posléze kumulují a vytváří celý originální autorský svět, jako je např. ten Jeriův. Jistým superlativem nadhledu je pak humor a idealizace. Obojí je patrné např. v Miclových kosmických krajinách, které jsou jakousi paralelou pro lidskou tvořivost a s humorem (a zároveň s vážností) je možné např. vnímat i Grimmichovy výpravy do roku 1984, kde je Velkým bratrem hlava mimina.
Lidskost. Název Nebetón lze uchopit i etickým rozměrem, protože je v něm patrný odkaz na antické, křesťanské a moderní kulturní základy evropské civilizace. Ať už byla obloha naladěna jakkoli (jednou jako nebesa s horou Olymp a božstvy, podruhé zas jako nebe ve smyslu posmrtného ráje a naposled nebe v podobě hranice neznámého s příslibem velkých vědeckých objevů) vždy byla pro civilizaci jakýmsi hnacím motorem. Výstava tak nakonec nazírá i na člověka jako takového. Konkrétně hodnotí jeho lidskost, tedy jaký je, čím se liší od ostatních organismů a jaké je jeho místo v celém universu. A protože výstava sleduje lidskost skrze rozmanitost a nadhled, je to pohled komplexní a umírněný. Což je vedle dnešních vyhrocených diskuzí o člověku a jeho budoucnosti velice příjemný unikát.
Galerie Kotelna, Plynární 1815/1, Říčany