Srdečně Vás zvu na výstavu, kterou kurátoruji.
Leoš Suchan – Barokní kavárna
24. 10. 2018 – 3. 12. 2018
ZAHÁJENÍ: 24. 10. od 19:00
Kavárna co hledá jméno
Úvodem
Leoš Suchan (*1989, Tábor) nejdříve studoval na Fakultě výtvarných umění technologické University v Brně v ateliéru doc. MgA. Petra Kvíčali (2010 – 2011) a pak absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění, kde navštěvoval ateliéry prof. Zdeňka Berana a prof. Michaela Rittsteina (2011 – 2016).
Právě působení v těchto dvou ateliérech bylo pro Leošovu současnost nejdůležitější, protože tu získal potřebné zázemí pro rozvoj realistické malby a zároveň měl dostatek příležitostí ji různorodě ozvláštnit. V jeho tvorbě se tak setkáváme s řadou děl, která se na první pohled zdají až hyperrealistická (hladká a kopírující fotografii), ale ve skutečnosti obsahují mnoho obohacujících prvků, ať už jde o dodané světelné efekty, zjednodušení nebo práci se strukturou jednotlivých barevných ploch.
Zejména po studiu lze u Leoše rozeznat dvě polohy. První polohou je realistická malba, v níž zaznamenává své okolí, a která Leoše víceméně charakterizuje. Jeho realistické obrazy se pravidelně vystavují po české republice, mohli jsme nedávno navštívit výstavu Reality Show v pražské galerii Arcimboldo, ale i v zahraničí, kde např. dlouhodobě spolupracuje s německou Alina Gallery. Rovněž se dostal loni i do užšího výběru dvou evropských prestižní soutěží – The Columbia Threadneedle Prize v londýnské Mall Galleries a YICCA 17/18 v Milánu.
Druhá poloha je pak ryze abstraktní, přičemž se dlouho mohlo zdát, že je to jen jakási Leošova odpočinková pozice. Nicméně již letní výstavou v liberecké galerii Prostor 228 dal Leoš najevo, že tomu tak není. Představil tam sérii malých Barokních hádanek, abstraktních obrazů kontrastně vycházejících z děl barokních mistrů, přičemž v Kavárně co hledá jméno tyto Barokní hádanky rekapituluje, ale už v propracovanější, náročnější formě a na větších formátech. Obrazy zároveň vznikly přímo do prostor kavárny.
Budeme-li hledat, co tyto dvě polohy, realistickou a abstraktní, sjednocuje, bude to právě hádanka. V abstraktní tvorbě občas tak trochu hádáme, co by to mohlo být a promítáme si do obrazů vlastní představy, Leoš nás k tomu přímo vybízí. U realistické tvorby už je ale mnoho dané. Dokonce Leošovy každodenní náměty nám svojí čitelností mohou připadat až fádní, nudné, obyčejné a studijní, ale paradoxně právě tím už začínají být i zajímavé. Nutí nás se ptát, hádat, proč je Leoš vůbec namaloval, jaký k nim má vztah. Zkoumáme jejich zpracování, hledáme jejich nejrůznější symboliku a propojujeme je nejen s životem autora, ale i s událostmi kolem nás. A jak se všechny tyto jednotlivé informace na zobrazený předmět nabalují a kupí, zjišťujeme, že Leoš Suchan na nedávného diplomanta toho zvládl už opravdu hodně a stal se oprávněně pevnou součástí české umělecké scény.
Kavárna co hledá jméno, Stroupežnického 493/10, Praha-Smíchov