Srdečně Vás zveme na setkání s umělkyní Kristýnou Šormovou, které se uskuteční v galerii v rámci její výstavy 3200 ASA.
Kristýna Šormová
8. 11. od 18:00
3 200 ASA
Už je tomu deset let, kdy Kristýna Šormová oddiplomovala na pražské Akademii sérií děl „Místo kam nepatřím: křovím a pralesem“. A už je to deset let putování, ve kterých Kristýna zaznamenává různá „nemísta“, kde byla či by chtěla být.
Oxymóron nemísto k jejím obrazům patří tak jako závan větru (cyklus prací „Ve větru“) nebo povrch měsíce (cyklus prací „Pod tíhou měsíce“). Jednotlivá díla Kristýny totiž vtahují do nejrůznějších koutů vesmíru, přestože z pohledu geografie, biologie či astronomie o daném místě nesdělují zhola nic a vzezřením jsou ryze abstraktní.
Kristýna umí diváka na dané místo přenést tím, že mu za pomoci malířských prostředků znovu navodí ty nejintenzivnější prožitky, které v dané lokalitě zažil, případně představy, které o daných lokalitách měl. Kristýna přitom přizpůsobuje své tvůrčí kroky tomu, co daná vzpomínka / představa vyžaduje. Obecně pak malířské prostředky používá neobyčejnými způsoby, na příklad se uchyluje kromě malby štětcem také k malbě prsty a jindy třeba „malbě“ pomocí ručního řezáku.
Pozoruhodné je, že i když prožitky z krajin Kristýna zachycuje abstraktně, vychází též z fotografie. Fotografie umožňuje danou vzpomínku uložit na libovolně dlouhou dobu, a tak je pro Kristýnu stejně důležitá jako nejrůznější nabyté vjemy. U fotografie ale nastává problém se zpřítomněním vyfoceného a případně následného zprostředkování druhým. Fotografie je totiž spíše pohledem do statické minulosti, než aby umožnila divákovi daný moment znovu prožít. A v tuto chvíli Kristýna přichází s malbou. Uvědomuje si, že gesto ruky dodává na živosti tomu, co mechanická spoušť fotoaparátu činí ztuhlým a zafixovaným. Malba (Kristýny) tedy v jistém smyslu oživuje, rozpohybovává minulé.
Na druhou stranu vedle našich očí a očí malíře, je též oko fotoaparátu ojedinělým způsobem nazírání na svět. Prožitky, které někdy můžeme považovat za nevysvětlitelné a neviditelné, může čočka fotoaparátu na rozdíl od našich smyslů zachytit, „osvětlit“, zafixovat a přenést jinam. I to je důvod, proč Kristýna s fotografií aktivně pracuje.
To, že Kristýna kombinuje často vlastní zkušenosti s fotografiemi, je potom případ i aktuální výstavy 3 200 ASA. Ačkoli jsou nejnovější obrazy laděné vždy jen do jedné barvy, jedná se ryze o hru světel a stínů a opět v prvotním plánu nezobrazují zhola nic, jsou zároveň paradoxně vyústěním právě téměř dokonalého zachycení reality skrze fotografii. Konkrétní inspirací byly fotografie, které Kristýna fotí s manželem při cestách na film s vysokou citlivostí obrazu 3 200 ASA. Vznikají tak jakési světelně intenzivní „stínohry“. Avšak stínohry reality, které jsou mnohdy součástí těch nejpůsobivějších vzpomínek a příběhů, ve kterých se člověk ocitne. Jsou to vzpomínky na nemísta, kde se člověk ocitá v záři reflektorů, slunce nebo v hlubinách ať už doslovném či metaforickém významu. A jsou to vzpomínky, který nejeden člověk touží znova prožít a Kristýna se snaží mu to umožnit pomocí svých obrazů.
Galerie Jan Čejka, Hybernská 4, Praha 1