Srdečně Vás zvu na výstavu, kterou kurátoruji.
Eqionox | Rovnodennost
19. 3. 2022 – 15. 5. 2022
ZAHÁJENÍ: 19. 3. od 18:00
Veronika Mokrošová
Katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory
Úvodem
Veronika Mokrošová (*1983), absolventka Balabánovy ostravské školy (2007-2012), patří mezi několik málo autorek abstraktního malířství na současné umělecké scéně. Její tvorbu můžeme představit jako neustálé hledání a nalézání rovnováhy. Její malby vynikají výraznými a rozmanitými barevnými plochami, jsou ale zároveň doplňovány konstruktivní kresbou. Vznikají z počátku rychle a spontánně, avšak po uležení se k nim autorka kalkulovaně vrací. Nejdříve zachycují silně působivé vjemy např. z výletů do přírody, později jsou tyto vjemy v téže dílech analyzovány. Ve Veroničiných obrazech se tedy objevuje chaos vedle řádu, pud vedle vůle, přičemž póly vždy utvářejí harmonický celek.
Veronika absolvovala během studia stáž v sicilské Katánii (2011) a po studiích byla na rezidenci v indonéské Yogyakartě (2018-2019). Dobře tedy ví, jaké je to přizpůsobit se cizímu prostředí, jak svět může být rozmanitý a kolik nabízí příležitostí. Též si ale uvědomuje, jak si člověk může připadat mezi těmi možnostmi dezorientovaný, bez elánu a někdy i bez identity. Její malované harmonie pak lze vnímat i jako (spíše intuitivní než cílenou) parafrázi na osobní rovnováhu v každodenním životě.
A jako parafrázi na osobní rovnováhu v každodenním životě lze vnímat i Equinox, onu
rovnodennost, která nastává dvakrát do roka, a ke které celá výstava symbolicky vznikla. Většinu roku totiž převažuje noc anebo den. Na jedné straně jsou to ty dny, kdy je člověk vržen do chaosu. Takové dny člověku proplouvají mezi prsty a člověk příliš neví, co se sebou. A na straně druhé to bývají dny plné světla, plné ambicí, kdy si člověk připadá na svět příliš malý a vyčítá si, že ještě nestihl to a to a to.
Jsou tu pak ale dny, a ty jsou vzácné skoro jako ona rovnodennost, kdy je vše harmonické. Kdy člověk má nějaký svůj plán, svůj řád, co by rád stihl, avšak zároveň si uvědomuje svoji nedokonalost, jakým je chaotikem. V takových dnech se pak vydaří většinou vše a když člověk náhodou něco ze svých plánů vynechá, stejně ulehne večer do postele s úsměvem na rtech. Takto pojatá „rovnodennost“ je pak ideálem snad každého člověka. Jedná se totiž o dny, kdy člověk jde spát s přesvědčením, že to, co udělal, má nějaký smysl a že je to jeho cesta.
Bohužel se ale může stát, že po nějakou dobu takový den nenastane a člověk se pak prostě dlouho trápí. Existují ovšem prostředky, které mu mohou od trápení pomoci – např. malířství. Malíř totiž umí zastavit čas. Umí zachytit moment, který člověka už v životě dávno opustil. A tak podívá-li se pak člověk třeba na obrazy Veroniky Mokrošové, může v nich spatřit zachycenou onu ztracenou rovnováhu, po které se mu v jeho všedních dnech tolik stýská.
Katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory, U Zastávky 280, Sedlec – Kutná Hora