O autorce:

Krajiny Žofie Dubové pochází z míst s nedozírnou rozsáhlostí, z hor, mraků a oceánů, v jejichž dálkách se vše ztrácí, až se tamní krajina stává abstrahovanou. Z míst, kde člověk může spočinout tváří v tvář procesům, v nichž planeta ukazuje své opravdové měřítko. Formování země. Melodie vrásnění. Ozvěna. Stavbami nedosažitelná hloubka. Nebo věčný souboj vrcholků hor s oblaky. Je to krajina vyžadující cestu a je přístupná takřka jen cestovatelům. Žofia Dubová mezi ně patří. Avšak když vypráví o horách, nepoužívá k tomu fotografii nebo video, jak je tomu obvyklé u reportáží. Vypráví malbou a příležitostně textem, čímž překračuje limity objektivu. Jedním obrazem dovede zachytit panorama od nížin přes lesy a vršky hor až k oblakům a svoji dokumentaristiku zároveň rozptyluje v čase. Dokáže vylíčit, co cestám předcházelo, i co z nich zbylo ve vzpomínkách. Její obrazy bývají zpětným převyprávěním toho, co vnímala a cítila na konkrétních místech (např. v okolí Annapurny) a této estetice podmiňuje volbu tvůrčích prostředků. Rozpouští či řasí barvy. Kreslí do obrazů jemné linie. Vzpomíná skrze nit nebo mléčné sklo. Tvoří metaforou, přičemž ta jediná dokáže obsáhnout zkušenost z míst, které Žofie Dubová považuje za jeden ze svých domovů.

Žofia Dubová patří mezi nejzajímavější současné autory s tématem krajiny na Slovensku. Její práce jsou oceňované již od dob studií, přičemž má jak Cenu rektora VŠVU (2016) tak Cenu Slovenskej Výtvarnej Únie na 6. Bienále voľného výtvarného umenia (2016) nebo Nominaci na Cenu Martina Benku (2017) a 1. Miesto v Soutěži Maľba roka VÚB (2017). Je rovněž dvounásobnou laureátkou Ceny NOVUM (2018 a 2023) a její dílo je součástí sbírky Slovenské národní galerie. Výstavně je aktivní na Slovensku i v zahraničí. Mezi nejvýznamnější její slovenské projekty patří: Hory oblakov v bratislavské Danubianě (2023), Miesta mimo cest v Gálerii Jozefa Kollára v Banské Štiavnici (2022) nebo Aspect/Prospect v Gálerii Jána Koniarka v Trnavě (2017). Kolektivně pak vystavovala např. v USA, Švédsku, Dánsku, Itálii, Portugalsku, na Ukrajině nebo u nás. V Čechách je aktivní zejména poslední době, přičemž za zmínění kromě výstavy v Jan Čejka Gallery Až na úpatí mraků (2024) stojí i její výstava Vzdalující se horizonty (s Kristýnou Španihelovou) v jablonecké Galerii N (2024) nebo Výhledy téměř bez konce v Galerii Kaple ve Valašském Meziříčí (2024). Vedle malby se rovněž věnuje textové i sklářské tvorbě – v roce 2021 se dokonce zúčastnila Sklářského symposia v Novém Boru. Její skleněno-malířské práce pak mají ve sbírkách ve francouzském MusVerre.

Studovala na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě u Daniela Fischera (2010–2016) a zároveň absolvovala několik stáží: v rámci VŠVU strávila semestr v ateliéru skla (2014), o rok později byla semestr na University of Arizona v USA. Studovala rovněž dvakrát na Faculdade de Belas Artes da Universidade do Porto Portugalsku (2012–13 2017), kde rozvíjela nejen malbu, ale právě i práci se sklem. V roce 2022 získala na VŠVU doktorát za práci Miesta mimo a(lebo) geografia imaginácie a momentálně se na univerzitě věnuje pedagogické činnosti.