Srdečně Vás zvu na výstavu.
Igor Grimmich, Vojtěch Hrubant – Potomek dvou druhů
10. 6. 2020 – 2. 9. 2020
ZAHÁJENÍ: 10. 6. od 19:00
Potomek dvou druhů
Ve sledu několika výstav autorských dvojic to zákonitě muselo jednou přijít. Experiment, který je dopředu nejistý – hybrid, který se zrodí za společného úsilí obou umělců. Dominantou výstavy bude potomek, za nímž stojí dva stylově i generačně odlišní krajináři – Igor Grimmich (*1979) a Vojtěch Hrubant (*1990). Igor Grimmich si již podobnou symbiózou prošel, protože společně se svým učitelem Michaelem Rittsteinem stojí za dvěma obrazy. Vojtěch Hrubant zas vyniká svojí schopností se rychle přizpůsobit novým technikám a coby asistentovi grafických dílen AVU, kam se přesunul hned po studiích grafiky pod vedením Jiřího Lindovského a pak Dalibora Smutného, mu je meziautorský dialog denním chlebem. Takováto výzva je tedy oběma autorům blízká, přičemž jejich nadšení ze vzájemné spolupráce je ještě umocněno nejen společným zápalem pro žánr, ale také např. společnou zálibou v motocyklech.
Jde o výzvu, jejíž výsledek ukončí až blížící se vernisáž. Určitou nápovědu, jak výsledná díla budou vypadat, ale může přinést vizuální doprovod k výstavě, protože zobrazuje krajinnou koláž z fragmentů, jimiž Igor s Vojtěchem začali. Podle četných repetic geometrických obrazců u Igora a šupin rozpuštěného grafitu u Vojtěcha pak lze očekávat střet dvou technik, které by se nemohly vyvinout bez silné vůle a disciplíny. A protože tyto techniky již obvykle fascinují samy, neboť vyzařují neskutečné množství trpělivosti a hodin odvedené práce, výskyt takovéto symbiózy je o to vzácnější. Uvidí se, jestli je škoda, že se s něčím takovým divák nesetkává častěji.
Výstava snad také přinese nové způsoby čtení tvorby obou autorů, a snad také upozorní na určité generační rozdíly ve vnímání krajiny. O jedenáct let starší Igor Grimmich totiž do svých městských plánů dlouhodobě vkládá záměrně nezapadající prvky, kterými narušuje jinak unitární a až příliš systematické rozvržení. Kontrast ale nikdy nemůže být nijak razantní, protože nelze zapřít svůj vlastní rukopis. A právě vstupy Vojtěcha Hrubanta jsou toužebným rozdílem, co povolí uzdu novým fantaziím, protože Vojtěch, ačkoli s urbanismem taktéž pracoval, v poslední době předal žezlo přírodě a její nespoutanosti.
Galerie Jan Čejka, Hybernská 4, Praha 1