Srdečně Vás zveme na výstavu.
Jakub Sýkora – Zmapovat hloubkku
15. 10. 2025 – 27. 11. 2025
zahájení: 15. 10. od 18 hodin
odkaz na událost
Zmapovat hloubku
Jakub Sýkora je jedním z těch autorů, kteří se v průběhu let uchylují ke stále důraznějšímu minimalismu a od věcí povrchních směřují k čím dál tím větší hloubce. Ovšem není to u něho cesta tak přímočará, neboť se už nějakých patnáct let záměrně pohybuje na oné tenké hraně mezi povrchem a hloubkou, chaosem a uspořádaností. Právě ono vyvažování na hraně chyby a dokonalosti se pak pro něj stalo hlavním iniciátorem významů, přestože balancuje uvnitř stále preciznější geometrie.
Průlomovým pro něj byl zejména rok 2016. To začal malovat náměty pletiv, prasklin, větvoví a dalších takových z částí průchodných bariér či hranic. Uvědomil si, že se lze soustředit nejen na svět před a za hranicí, ale také na bariéru samotnou, protože ta má nějaký vlastní řád, chybovost, rytmus – je v podstatě kódem. Pro tyto z krajin vyňaté abstrakce následně našel podobnost v digitálním rozhraní, ve virtuálním vizuálním jazyku, čímž ještě důsledněji opustil nutnost poutat se k figurativnímu světu (byť tak stále rovněž činí) a jeho práce nabyla na aktuálnosti další každodenní realitou, tentokrát té za obrazovkou. Začal tedy sám testovat, co dovede programováním-malováním vyjádřit.
Dnes vytváří diagramy, více či méně na zkušenosti s reálnou krajinou nezávislé. Lze je vnímat zejména třemi způsoby. Ten první je experiment, čirá radost, kdy se jedná o intuitivní mapování světa kolem, vytváření různých překvapivých barevných vztahů nebo tvarových a prostorových pravidel. Patří sem odhodlání zkoušet nové věci, trpělivost, nadsázka i ochota udělat chybu a že jich autor upřímně napříč tvorbou přiznává.
Diagramy lze vnímat i jako vyobrazení samotného kódu – mapy. K tomu je ostatně Jakub Sýkora nakonec experimentováním veden. Taková schémata pak připomínají třeba zjednodušený otisk předmětu, jež byl prvotní autorovou inspirací (např. louže) a jiné jsou zas pomyslným reliéfem, respektive renderem smyšlené krajiny, jejím rozparcelováním nebo zasíťováním signálem, dráty, potrubím. Jakoby diagramy byly prvotní platformou pro distribuci dalších informací.
A co dalšího distribuují? Co ještě evokují? To už Jakub Sýkora nemá pod svojí kontrolou, nicméně rád manipuluje se samotným procesem, kdy divák digramy dešifruje. Snaží se tento proces udělat nejednoznačný, takže je pro pozorovatele opravdovou výzvou. Jeho díla tedy často prostorově klamou. Divák si není jistý, co je popředí, a co pozadí, ba dokonce jak postupně a z kolika vrstev byl obraz sestaven. A navíc díla Jakuba Sýkory obsahují navzdory své statické konstruktivitě chytlavý rytmus nebo intenzivní vnitřní dynamiku, a tak nezřídka vyzývají diváka i k nějaké akci – pohybu nebo psychologické reakci.
V obrazech tudíž divák může reflektovat i psychické stavy. Úzký prostor lze vnímat jako pocit tísně. Rovina zas poskytuje svobodu. Nepoměr mezi bodem a jeho okolím může evokovat osamělost a jinde obsažená dynamika může být vyložena jako zachycené odhodlání. Nakonec obrazy Jakuba Sýkory mají někdy i tu sílu vyobrazit stavy, ke kterým by pozorovatel prostorovost zrovna nepřisoudil – např. diagramové vyobrazení rigidního přesvědčení (dogmatu).
Jakoby Jakub Sýkora vytvořil nový jazyk pro komplexní komunikaci, přičemž vychází z autorského přenosu okolního vnímání světa do prostorové sítě. Důraz na prostorovost zde dává smysl, protože takové je i naše vnímání. Nejjistější jsme si na povrchu, když máme o všem jasnou představu. Pokud-li se pustíme do hloubky čehokoli, nastupují na řadu mapy, schémata, návody, tabulky – a tedy i diagramy Jakuba Sýkory.
Galerie Jan Čejka, Hybernská 4, Praha 1