Srdečně Vás zveme na výstavu.
Barbora Vovsová – Vzorek
20. 3. 2024 – 30. 4. 2024
zahájení: 20. 3. od 19 hodin
odkaz na událost
Vzorek
Vzorek
Barbora Vovsová | Jan Čejka Gallery | 20. 3. 2024 – 30. 4. 2024
Díla Barbory Vovsové připomínají ilustrace zcestovalých badatelů v podobě malířů a přírodovědců, kteří dříve putovali krajinou a výtvarně zaznamenávali vše, co si zasloužilo jejich pozornost. Její nákresy též dávají vzpomenout horským panoramatům, dílčím vrcholkům hor i jednotlivým skalním útvarům. A stejně tak zachycují různé přírodniny a jednoduché artefakty a popisují jejich struktury. Vše ale velmi vzdáleně, jakoby v jejích dílech, na rozdíl od děl tehdejších dobrodruhů, nešlo tolik o exaktnost. V jejích pracích je spíše prosazována tvůrčí svoboda, vše nalezené různě dělit, řezat, domýšlet a kombinovat mezi sebou.
I na samotných kresbách (jak jsou na sebe vrstveny a co zachycují) je pak znát, že Barbora Vovsová je hlavně sochařkou. Bohaté osobní zkušenosti ze skal a hor tedy propojuje se sochařským zájmem o hmotu. Právě zákonitosti hmoty jsou hlavně to, co nakonec zkoumá, co zpětně ze všeho kolem objevuje. S čím se seznamuje jako s klíčem k dalšímu poznání, neboť je pro ni sjednocujícím rysem všeho fyzického.
Nevnímá hmotu jako nějakou abstraktní masu. Vždy ji přisuzuje k něčemu konkrétnímu. Respektive hmota má pro ni vždy nějaké vlastnosti a je důvodem existence něčeho dalšího, nějakého artefaktu, objektu, ba dokonce právě organismu, pro který se hromadí, do kterého roste.
Hmota se pokaždé pro něco nejdříve specifickým způsobem vrší, aby následně dosáhla hranic pro své pojmenování. Sledovat to, Barbora Vovsová vnímá jako příležitost, přiblížit se co nejvíce k přírodě. Proto pracuje s širokou škálou materiálů. Z přírodních je to třeba dřevo, vosk a kámen. Z umělých pak na příklad sklo a kovové pletivo. Proto si rovněž všímá i jejich složení, tvárnosti, společných charakteristik. A téže tak vyhledává přírodní struktury a navazuje na ně strukturami vlastními.
A nakonec vytváří vzorky. Mohou to být vzorky připomínající konkrétní vědecké exempláře (určitý typ semínek, genomu, stop, fragmentu z doby bronzové…). Avšak též mohou připomínat styl určitého období, nebo dokonce evokovat různé typy krajin. A protože autorka vnímá vzorky skrze něco tak všudypřítomného, jako jsou právě různé hmoty, umožňuje jí to, volně vzorky mezi sebou kombinovat. Vytváří tedy schémata, ze kterých vznikají sochy a kresby mnohem komplexnějšího charakteru. Díla mnohdy námětově a materiálově velmi bohatá, v nichž se svět zpoza mikroskopu prolíná se světem nás přesahujícím. Díla, ze kterých si lze odnést souhrnný soubor představ o krajině, jejím panoramatu, složení, proměnách i uchopení člověkem různých období.
Galerie Jan Čejka, Hybernská 4, Praha 1