Srdečně Vás zveme na výstavu.
Martin Velíšek – Rozptyl
17. 1. 2024 – 6. 3. 2024
zahájení: 17. 1. od 19 hodin
Rozptyl
Na obrazy Martina Velíška dopadla mlha. Jemné krůpěje vody zahalily křivky něžných ženských aktů a stejně tak se v nich ztratila i zátiší ze židlí, pohovek a dalších kusů nábytku, co si už něco pamatují. Zbylo jen tušení děl tentokrát docela jiných. Figuru a zátiší doplnila krajina. Konkrétně klid jezerní hladiny, vznešená bouře, ale i zcela obyčejná silnice v polích. Scenérie, jež patří mezi těch pár, ve kterých Martin Velíšek hledá námět daleko za okny svého ateliéru.
Nejraději má ale ještě jinou destinaci a tou je minulost.
Svůj rukopis v krajinách uzpůsobuje klasickým malířům. Vytváří parafráze, které by bez ostudy mohly být na zdech muzeí vedle svých starších sourozenců. Doslova rozsvěcí měsíční krajinu R. A. Eugena Jettela, jednoho ze zakladatelů secese či rozpohybovává běsnící panorama Narcisse Virgila Díaze de la Peñi. Vesnici v zimě od Jana van de Velde mladšího nechává roztát.
Precizní malířství jako by byla u Martina Velíška samozřejmost. Z daleka tedy nekončí u obezřetných tahů. Do obrazů řeže, lepí, elektrifikuje je. Do krajin vstupuje sebevědoměji než jejich neteční pozorovatelé. Přesto z nich nedělá „Matějskou“. Spíše jakoby připomínal někoho, kdo na venkově opravuje kapličku, přičemž zrenovuje všechny štuky a ještě dovnitř vsadí nové osvětlení.
Jedná se o přístup ke zobrazeným krajinám nesmírně taktní a zároveň inovativní. V dobách své největší popularity bývala krajinomalba celospolečenskou záležitostí, záležitostí slohu. Doposud si nezvykla na rozptyl, kterými moderní a současná doba disponují. Martin Velíšek (možná proto, že není krajinomalířem) se vrací právě do epochy krajinomalby. Vybaven pipetou vybírá z děl 17.-19. století jednotlivé kapičky a nechává je rozpustit v současném experimentu. Je to postmoderní návrat. Zpřítomnění minulosti pro pochopení nejen jí samotné, ale i současné doby, kontextu a jednotlivých proměn.
Galerie Jan Čejka, Hybernská 4, Praha 1